Kočičí dům u Labe

Přinášíme vám nový článek! 🐈 Tento pro vás na základě rozhovoru sepsal můj kolega doc. Mgr. Filip Jaroš, Ph.D.

Přečtěte si příběh pana Ladislava Vodičky, který vytvořil útočiště pro opuštěné kočky. Se svými 15 chlupatými společníky sdílí zahradu, kde kočky zažívají svobodu pohybu a pohodlí. Dozvíte se, proč pan Vodička odmítá kastrace, jak řeší výživu svých svěřenců a s jakými výzvami se potýká – od sousedských vztahů až po nebezpečí ze strany volně pobíhajících psů.

🐾 Jaké je to sdílet život s kočičí kolonií?

🐾 Jak vypadá péče o zvířata v prostředí, kde lidský a kočičí svět splývají?

Ponořte se do příběhu, kde hlavní roli hraje kočičí welfare, sousedské soužití a láska ke zvířatům.

Pan Ladislav Vodička (61) žije se svou partnerkou, psem Filipem a 15 kočkami v zahradní kolonii kousek od Labe na konci Hradce Králové. Nedá se říci, že by byl milovníkem koček odjakživa: poprvé začal kočky chovat před 15 lety, když mu kočka ze sousedství na zahradě nechala 5 koťat. Od té doby ovšem jeho dům slouží jako refugium pro jakoukoliv kočku, kterou sem osud nebo člověk zanese. Kočky se volně pohybují na zahradě, v altánku, kolemjdoucí je může často vidět sbírat paprsky slunce na střeše domku. Směrem k cestě podél Labe je pozemek oddělen plotem potaženým zelenou tkaninou, stejnou, jakou můžete vidět kolem tenisových kurtů. Pan Vodička odsud sundává koťata, která se škrabou vzhůru. Na cestě by je totiž mohl překvapit pes, které tu lze často potkat, a ne vždy na vodítku svých pánů a paniček. Jsou to právě kolemjdoucí psi, kteří představují největší nebezpečí pro kočičí obyvatele jeho domácnosti. Svoboda pohybu je ovšem podle pana Vodičky natolik podstatnou složkou kočičího welfare (kvality života), že o žádné změně v managementu svých svěřenců neuvažuje.

Před domem se sluní několik zrzavých koťat, které tohle jaro pan Vodička zdarma pořídil na inzerát. Kolonie se mnoho let co do početního stavu sama obnovovala, samice pan Vodička nikdy nekastroval a koťat se nezbavoval. V moment svého největšího početního rozkvětu čítala kolonie 35 koček, obvykle jich tu je asi polovina. Toto jaro měla koťata jediná kočka, šedivá britka, ostatní dvě dospělé kočky v současnosti koťata nerodí. V minulosti koťata měly, stalo se ale i to, že vrh se skládal z neduživých koťat, která brzo pošla: pan Vodička to přičítá skutečnosti, že otcem byl asi někdo z dřívějších synů. Kočičí svět nezná lidskou zápovědu incestu a inbreeding je jedním z fenoménů, který se může podepsat na zdraví populace.

Nejstarším z pěti dospělých kocourů je skoro pětiletý Míša, jehož pravé ucho vydává svědectví o četných bitkách. Vůči ostatním kočkám se chová suverénně, ale zároveň mi nepřijde, že by se ho bály. Pan Vodička upřesňuje, že jeho dominance se projevuje jen v okamžicích, kdy cítí konkurenci, například vůči černému podobně starému kocourovi, který je ale aktuálně na toulce. Jen dvakrát se stalo, že Míša mladší kocoury natolik provokoval, že z kolonie radši odešli jinam. V minulosti pan Vodička kocoury kastroval, dnes už od toho upustil. „Je to zásah do organismu,“ zní jeho jednoduché vysvětlení. Vzpomíná dále, že většina kocourů, které v minulosti zakousl pes, byla kastrovaná: je přesvědčen, že částečnou příčinou bylo zhoršení instinktů. „Kastrování pomůže vám jako majitelům, ne kocourům,“ uzavírá tuto kapitolu.

Pan Vodička klade velký důraz na správnou výživu koček: podle něj se jedná o nejdůležitější složku jejich welfare. Dobře krmená kočka přežije celou zimu venku a není pak choulostivá: v minulosti udělal zkušenost s tím, že kočky s přístupem do domu se snadno nachladily. Na zahradě je nicméně pěkně vybavená bouda s policemi v různých výškách, kam se mohou kočky v nepřízni počasí uchýlit. Pan Vodička mi říkal, že kočky poslední léta nepouští do domu, teď ale šibalsky přiznává, že jeho nejoblíbenější kotě Kikina smí i do postele. Základem stravy zdejší kolonie jsou granule od Puriny: na podzim vydrží desetikilové balení tak 1,5 měsíce, na jaře déle. Kočky ovšem dostávají ledacos dalšího na přilepšenou. 

Partnerka pana Vodičky vychází z domku a během vteřiny se kolem ní shromáždí 14 koček. Mňoukající klubko je u vytržení, ocasy nahoru, neklamné znamení, že se chystá hostina. Paní pod sebe rozhodí 20 deka šunky a za minutu už je vidět jen olizující se kočky, které pozvolna přechází do modu odpolední siesty. Další jejich pravidelnou stravou jsou kočičí i psí konzervy od dražších výrobců (Pet specialist), čas od času dostanou krkovici. Pan Vodička jim dokonce kupuje i vodu, protože spodní voda z Labe mezi zahrádkáři nemá zrovna dobrou pověst. Mléko kočkám nedává nikdy, čímž se nijak neliší od současného chovatelského mainstreamu. Je tedy zřejmé, že zdejší kočky hladem netrpí, jak je to tedy s jejich loveckou aktivitou? Pan Vodička říká, že se kočky chodí chlubit ulovenými myšmi, krtky a rejsky, jejichž mrtvolky často nechávají před domem. Ptáky ovšem loví dost výjimečně, letos si není vědom jediného úlovku tohoto typu. Stromů a keřů je přitom v okolí celá řada, ptačí hlasy lze zaslechnout během rozhovoru hned několikrát.

Pan Vodička si je vědom problémů, které mohou volně se pohybující kočky působit. V první řadě jde o sousedské vztahy: kočky se často chodí vyprazdňovat na sousední pozemky, zvláště tehdy, když tam nežijí domovské kočky. S vlastním sousedem tenhle problém prý neřeší (na jeho pozemek chodí cizí kocouři), je mu ale jasné, že uvnitř města by kolonii volně se pohybujících koček mít nemohl. „Lidi jsou zlí, neuznávaj zvířata,“ poznamenává směrem k nedostatečnému respektu lidí vůči světů jiných bytostí. Lidé procházející se kolem Labe ovšem vnímají zdejší kočičí kolonii většinou pozitivně: zastaví se na kus řeči, pohladí kotě skrz plot, někdy se snaží pomoci tím, že nosí granule a konzervy. Pana Vodičku tak trápí a rozčilují nakonec jen nezodpovědní majitelé psů, jejichž miláčci na volném prostranství kolem jeho domu zakousli už nejednoho jeho kočičího schovance.

Zatímco někteří vidí kastraci jako jednu z forem ochrany koček i okolního ekosystému, pan Vodička věří, že kočkám prospívá spíše respekt k jejich přirozenému způsobu života. Jak je to tedy…

… kastrovat či (či) nekastrovat?

Tato otázka zůstává jedním z hlavních dilemat v diskusi o kočičím welfare. Na stránce se jí určitě budeme věnovat v samostatném článku nebo rozhovoru s kočičím odborníkem! 🐾